Největším vynálezem Carla Edvarda Johanssona byla sada ocelových hranolů. Tohle možná nezní nijak super úžasně, avšak tyto malé ocelové hranoly pomohly stvořit moderní průmysl. Používají se dodnes.

Carl Edvard Johansson není ve světě příliš známý, ačkoliv se jeho vynález ve velkém používá v masové výrobě. Narodil se v roce 1864 ve Švédsku, rád měřil a vytvářel věci. Když mu bylo třináct, sestrojil parní stroj a pokusil se postavit motorem poháněný „kočár bez koní“. V 16 se vydal do Ameriky, kde žil jeho bratr, studoval matematiku a technologie. Následně se vrátil do Švédska, vystudoval zde školu a o pár let později začal pracovat továrně na pušky, kde kontroloval různé měřicí nástroje používané při výrobě zbraní. A právě zde se zrodily koncové měrky.

Měřicí sada s univerzálním použitím

Výroba zbraní vyžaduje extrémní přesnost. Všechny součástky musí mít stejnou velikost, například jedna hlaveň měla pasovat na všechny pušky určitého druhu. V továrně pro kontrolu rozměrů používali různé měřicí nástroje, které se Johanssonovy zdály nespolehlivé. Častokrát se pro každý typ pušky používal jiný měřicí nástroj, na každý typ se tento nástroj musel vyrábět znovu.

Johansson si uvědomil, že je zapotřebí zavést standardní měřicí systém. Rozhodl se vyrobit sadu měřidel, nejprve obsahovala 102 kusů, pak 46 kusů hranolů. Když jste dva dali k sobě, téměř se spojily a nešly oddělit. A přesně tak vypadají i dnešní sady koncových měrek.

Vynález ocenění stříbrnou medailí

První sadu koncových měřidel Johansson vyrobil v roce 1897 a po dlouhém boji na ni v roce 1904 získal švédský patent. Už o dva roky později se mu povedlo vynález patentovat v Anglii a v roce 1903 byl oceněn stříbrnou medailí na pařížské výstavě. Málokdo asi tušil, že je svědkem vzniku něčeho, co se bude využívat ještě o dlouhá léta později. Možná o tom neměl zdání ani sám Johansson.